V tuto chvíly se s vámi loučím přátelé. Musí te mě pochopit stejně už to nemá cenu. Jak člověk stárne tak má čím dál tím více povinností a je to čím dál tím složitější. Někdy to muselo bejt a tento čas už nastal...

Kečup je druh husté zeleninové omáčky. Jeho základ vznikl, mnohem dříve než kdokoliv v Americe viděl rajče, ve východní Asii, kde se používal jako omáčka na ryby. Je vyroben z rajčatového protlaku, koření a dalších přísad, díky tomu má červené zabarvení. Obvykle je používán k ochucení jídla. Kečup bývá obvykle konzumován s klobásami, hamburgery, hranolky, párky v rohlíku, s těstovinami i se sýrem, často se také jí s fish and chips.

Divíte se co jsem to sem dala? :D nedivte a čtěte dále...

Sakra zdrhli mi ikonky! nemam je tu! :D nemuzu sem davat obrazky a smajliky a ani videa proste mi utekli!Uf jsou zpět vratili se! :D mužu pokračovat dal...

Tak nevim uvažuju tom že se znovu pokusim o obnoveni tohoto blogu. :D když já poslední dobou nemám moc naladu nějak psat a prostě nevím co bych sem davala. Obrazky a taxty se mi zda dosti vychloubačné (já vím jsem sobec naviní idiot ktery mysli jenom na sebe to nepopiram taky jsem hroznej příživník který jednou píše háčky a jednou ne xD)

Netuším c bych sem dávala tak vás všechny prosím co sem tam sem zavítáte poraďte mi...

Nuže když už jsem sem zavítala po dlouhé a strašné době tak jsem sem zavítala podlouh a strašné době. :D ne važte si toho tohle se nestává každý den (u mě opravdu ne) možná něco předpřipravím na par dní dobřepu uvidíme uvidíme jak se mi bude chtít.

Od pondělí mám souvislou praxi asi tam chcípnu chci mít ten týden za sebou :-D

Končím s chaotickou zprávou tedy článkem nebo co to je

PS: dejte pozor na rohlíky!

Bylo to kouzlo. Bylo to zvláštní. Bylo to jako kdyby vám vaše hlava chtěla okamžitě vybouchnout. Ne to byl pocit, že už vám vybouchla. S námahou Lümbus otevřel oči a první co spatřil, byl usměvaví pohled kožešinového muže. "Vstávejte mistře trpaslíku!" řekl muž.

Magie... pomyslel si trpaslík. Pomalu vstal a rozhlídnul se okolo sebe.Nacházeli se uprostřed malé lidské vesničky. Lidé okolo ho pozorovali. Nebyli to zrovna pohledy šťastné. Lümbus nic neříkal a pokoušel se nemračit. Šlo to velmi těžce. Muž v kožešinách se pořád usmíval, tvářil se jako kdyby objevil několik století ztracený poklad. Rozhodl se, že bude mlčet. Aspoň do té doby než bude tázán. Nechtěl zbytečně na sebe upozorňovat a už vůbec ne nějaké pře. Kožešináč to však asi viděl jinak "Přátelé! Podívejte se! Našel jsem trpaslíka! Oni přeci jenom přežila žijí dále v horách a čekají jenom na ted den kdy se zase vrátí na povrch a naučí nás ztracenému řemeslu!"

Lidé mlčeli. Nikdo se ani nehnul a všichni ho pořád pozorovali. Trpaslík už vážně nevěděl co má dělat. Nechat tlachat toho tupce dál svoje výmysly nebo začít křičet na lidi proč na něj tak tupě zíraj. Někdo rozhodl ze něj. Začal mluvit, ne křičet na něj. Ze začátku jenom pochytil to aby se vrátil do své smradlavé díry. Nikdo tady nestojí o trpaslíky a ne vůbec ne o jejich pomoc. Potom ani nevěděl o čem byla řeč jenom koukal že stojí přímo na hrdi toho mladého muže a v jeho očích byl strach. Vzpamatoval se v čas když viděl jak muži a dokonce i ženy na něj běží s vidlema. Seskočil a postavil se proti všem lidem co na něj běželi. Kožešináč to opět viděl jinak a bezmyšlenkovitě luskl prsty.

Opět ten nepříjemný pocit. Zas ležel. Tentokrát to nebyla studená zem ale tráva. Mokrá tráva. Když zase uviděl toho muže měl toho akorát dost.

"Tak a tohle mě už začíná dost srát ! Co si myslíš , že děláš? Mohl jsem jim ukázat těm hajzlům kde je jejich místo! Zkurvy syni! Vůbec co jsi to plácal za nesmysli? Vočem to bylo to. že trpaslíci se chtějí vrátit zpět a pomoc nám? Vždyť to jste byli vy kdo nás vyhnal aby jsme zalezli, že se moc pletem do vašich záležitostí a,že všechno zvládnete. Pche! Houbelec!"

Ticho. Zavládlo hluboké ticho, které jenom vítr přerušoval.

"Oh... Já myslel, že váš příchod znamená něco víc..."

"Ne!"

"Co ale ted?"

"Odvedete mě nějak mimo dosah těhlech hor. Nejlépe jenom ukážete cestu."

"Karavany!"

"Cože?"

"Tam vás v klidu vezmou a jim to je jedno kdo jste! Jenom když máte dost peněz ani se vás na nic nebudou ptát!"

"Výborně a máte dost peněz?"

"Vy snad..."

"Jinej nápad?"

"Tak tam zajdem a možná se to umluví příteli"

"Neříkejte mi příteli!"

Muž pokrčil rameny a na vyrazil na západ od hor. Lümbus ho pořád se svými nepěknými myšlenky následoval. Jaká koliv konverzace zkončila vždy slovem zmlkni.

Muž vypadal spíše jako chodící mrtvola. Na sobě měl modrý otrhaný hábit a z těžka se opíral o hůl. Ta hůl byla jasně magická hůl. Stačilo už jenom se na ní podívat. Měla na konci zasazený modrozelený kámen. Čarodějka si ho pozorně prohlížela. Vůbec nevěděla kdo to je. Pomalu začala vstávat a už se chystala na spoustu nadávek.
"Anito. Rád tě zase vidím"
Uprostřed pohybu se zastavila a podívala se na něj. Neznala ho. To věděla určitě. Zkusila se mu podívat do myšlenek. Prudce sebou cukla. Nikdy se jí tohle nestalo. Bránil si je až moc dobře.
"Opravdu si nevzpomínáš?" Znělo to až výsměšně. " Vážně nevíš kdo jsem sestro!"
"!" Její odpověd.
"?" Maghelova odpověď. Ještě neměl tolik odvahy vylézt z křovin.
"Ty jsi mrtví už nějakou tu dobu. Stejně jako otec s matkou. Všichni jste mrtví. Dávala jsem si pozor aby to tak bylo a zůstalo." Výhrůžně se narovnala do výše.
"Ano, ano měl jsem být mrví. Bohužel sis až tak moc dobrý pozor nedávala Bohudík teď jsem tady a zdraví a živí a mohu ti to oplatit. Samozřejmě budu to brát i jako dárek pro rodiče. Konečně budou moci v klidu spát. Vůbec nechápu proč jsi to udělala a víš mě to ani nezajímá. Uvědomíš si, že jsi udělala chybu. Ta chyba už je jenom v tom, že jsem přežil. Dnes to všechno skončí. Nikdo už neumře tvou rukou" Natáhl ruku k ní a čekal.
Maghel pořád ta stál podrápaný. Slyšel tak začalo to křoví trochu syčet od jeho krve. Neřešil to. Kdyby na sebe teď upozornil nedopadlo by to pro něj moc dobře. Když bude v klidu a pozorovat jak se dva mágové jistě ale pomalu začnou prát přežije to. On opět přežije! Pro tentokrát ho ale někdo zachránil! To se nestává každý den.
"Faqriusi ty jsi byl už jako malý tak naivní. Nevím proč ale všichni tě za to měli rádi. Za tvou hloupou představivost. Vlastně já si tě jenom takového pamatuju. Já jsem jediná viděla, že z tebe nic nebude. Tohle nezvládneš. Ta cesta na kterou ses dal je pro tebe moc těžká. Jsi byl vždycky nula. Já jsem měla být ta komu měla být dána pozornost. Aspoň sis sám přišel pro smrt. Jsi hlupák."
"Víš že tohle je náš nejdelší rozhovor vůbec? Taky je vidět kdo je tu naivní. Už nejsem malý chlapec. Nejsem to nemehlo jak sis to myslela. Rozhodně si moc věříš. Uvidíme má milovaná sestřičko. Uvidíme."
Zavrčela si pro sebe a okamžitě jedním magickým slovem po něm vrhla ohnivou kouli. On jako obranu použil hůl a automaticky se vytvořil magický štít. Koule se odrazila od štítu a Dopadla do křovin a to začalo hořet. Maghel si povzdechl. Začal hořet i s křovím.
"Sbohem" Z konečků prstů z pořád natažené ruce mu vyletěl doslova blesk a ukončil tak život mladé ženy. Sklonil jak ruku i hlavu. Teď bojoval sám se sebou.
"To byl velice krátký boj. Myslel jsem si, že když bojují dva čarodějové je to na dýl. Víte ty kouzla a tak. Vypadá to, že vy jste využil moment překvapení. Její hloupost."
Kouzelník se otočil směrem odkud ten hlas vycházel. Tedy na hořící ostružiny. Zamrkal a chytl se za hlavu. Dnes toho bylo na něj moc. Doufal že to není prokletí.
"Promiňte, že jsem vás tak vyrušil z myšlenek ale prostě jsem do dál nemohl vydržet mlčet." Kříženec opatrně vylezl ohně a začal se upravovat. Faqrius zaklel. Měl si dávat lepší pozor.
"Víte nechtěně jste mi zachránil život. Proto bych vám to chtěl oplatit."
"Cože?"
"No to je jednoduché prostě a jednoduše až vy budete v životním nebezpečí zachráním vás. To tedy znamená, jestli by vám to nevadilo, bych s váma vyrazil na cesty."
"Já vím co jste tím chtěl říct!"
"Tak proč jste se ptal?"
"NE! Mlčte. Stejně kdybych nesouhlasil by jste mě neposlechl. Můžete tedy jít se mnou pod. Stejně teď můj život ztrácí směr."
"Výborně!" Odpoví vesele Maghel. "Tak to jsme dva. Půjdem kam nás nohy odnesou nebo donesou? Hmm." Popadne sklíčeného čaroděje kolem ramen a vyrazí rázným krokem po cestě.
"Senza" špitne si pro sebe Faqrius. "Tohle bude má smrt"

Šel půl noci a stihl to. Došel k lesu a začalo svítat. Teď vyrazí, usmál se pro sebe. Tohle bude legrace, pomyslel si a vkorčil do lesa. Po nějaké té půl hodince uslyšel zvuk. Už jsou tady. Byl to zvuk klusajících koní. Teď začne konečně hra. Chvíly si s nima hrál na schovávanou, potom koněnou a zase na schovávanou. Když už ho to přestalo bavit vylezl si na jenbliší strom a čekal. Moc dlouho čekat ani nemusel, byli to jezdci abylo jich pět. Předpokládal jezdce a kupodivu i počet. Však už má nějaké té zkušenosti. V ruce se mu zničehonic jak zázrakem objevil nůž a hodil ho po jednom jezdci, který samozřejmě s nožem v krku, bez jakýhokoliv problémuokamžitě zemřel. Trochu ho to zklamalo, ale co se dá dělat, příště se bude více snažit. Pozoroval co se tedy bude dít dál. Vypadali na to, že moc inteligence nepobrali.

"Ten hajzl se schovává," vykřikl jeden opravdu chytrý jezdec. Všichni začali tak hloupě se rozhlížet. Co když přiletí další ostrý předmět a tka bude po dalším a tak dále, a tak dále. Maghel jak je tak chvíli pozoroval, tak nakonec tiše zasténal, tohle bude otázka pěti minut ani ne. Ani jeden nebyl schopný udělat něco inteligentního, což o to jestli vůbec nějakou inteligenci měli což to tak i vypadalo. Ehm, no nic co se dá dělat. Když se přece jenom chvíli nic nedělo, jeden jezdec se přec odvážil trochu někam popojet. Škoda, že zrovna popojel pod strom, kde se schovával kříženec, ten se usmál a bez váhání skočil, jako Zorro, na koně. tím pádem usedl za velice šťasného jezdce. Nebyl problém, podřízl mu krk a schodil z koně. Idioti. Ani jeden si toho nevšiml. Nedalo mu to musel na sebe upozornit.

"Pánové," oslovil zbývající žijící jezdce, po jejich oslovení ne na něj otočili s velice nepotěšeným výrazem, "děkuji za vaší účast v této hře. Bohužel nemám tolik času, opravdu bych se ještě zdržel ale už musím." Kopl koně do slabin a pádil pryč. Pokud možno co nejrychleji. Udivnení jezdci ho po chvilce uvědomení ho začali hend pronásledovat. Byla to v celku dobrá honička. Projel lávkou nad propastí. Na druhé straně se zastavil, sesedl a přežízl lana. Takže šťastlivci s tak malou ale opravdu malou inteligencí se prolétli.Maghel jim dolů zamával a nasedl znovu na koně.

Pomalu vyrazil dle jeho názoru zase "dlouhou" cestu. Vždycky vydržel na jednom místě sotva týden. Něco se totiž vždycky semelo. Vůbec nechápal proč vždycky na to doplatí on. Jako kdyby byl nositel problémů. Vždycky po nějakéém tom incidentu ho chtěli upálit, utopit, pověsit, useknout hlavu, hodit do jámy s jedovatými hady a jiné velice milé věci. Tak jel dál a něco udělal. Zastavil koně a zamrkal. Před ním se objevila postava. Měla na sobě dlouhý plášť a dívala se na něj s nelidkými oči. První co mu přeběhlo hlavou (jesli to vůbec bylo hlavou) bylo že toto je jasně člověk opačnho pohlaví. Potom mu došlo, že to bude ten čaroděj. Nikdo mu však neřekl, že to není čaroděj ale čarodějka. Zase mu něco uniklo. Nadechla se, jako kdyby měla trému a spustila už předem připravovaný text: "Meghele De Firre," zamrkal, "vzdejte se. nedělejte potíže a nic se vám nestane. Pokud se jakkoliv budete bránit mohlo by se vám stát něco nepěkného."

Mlčel a čekal co bude dál.

"Je vidět, že máte rozum a pokud dovolíte tak..."

"Moment já jsem zatím nic neprohlásil. chtěl jsem se zaptat jaké budu mít výhody z toho, že budu metr nad zemí?"

"Výhody? Jaké výhody? Berete výhodu takovou, už budete mít konečně pokoj od světa?"

"To neberu jako výhodu ale vy jako výhoda vypadáte"

"Cože?"

"Myslím nahlas" usměje se na ní. To jí tak trochu znervózní.

"Jste drzý"

"ot mi řeklo už hodně lidí, hmm, když to tak uvážím tak i nelidí."

"Už mě to nebaví to vaše tlachání, čas vypršel." Hned začala zaříkávat s dělat gesta. On jenom zasténal na tož se hned vznesl. On lítá!. Jistě je to zvláštní pocit. Takto ještě nelítal. "To není od vás hezké slečno co jsem vám udělal?"

"Mě nic já jenom plním své rozkazy."

"Nechce te si to rozmyslet?"

"Ne" Nasedla na koně a kopla ho do slabin. Ten se také vznesl. Všiml si že je propojen malou nitkou a proto se plachtí za letajícím koněm. Tohle naštve. Na magii je opravu krátkej pokud se nejdná o pasti a jiné. toho si všimne hned. Letěli k městu, překvapivě. Nic nějak to projdě dopadne. Možná si to nakonec rozmyslí. Zrovna letěli přes ten krásný a zákeřný les. Najednou začali padat. Možná teď nastala ta jeho naděje? S žuchnutím spadli na zem. On dopadl mimo cestu přímo do ostružin, ani necek. Čarodějka dopadla na cestu. To byla opravdu velká náhoda zrovna na cestě. Vykoukl z ostružin. Ona tam seděla a koukala před sebe s děšeným výrazem. Stál tam muž.

Ussta olath senger! Ussta quortek zhah ol dos! Ussta khel zhah dosst mul'rin lu'ussta kulith ph'dosst hamba. Dosst oloth zhah ussta ssussun lu'kestal. Ussta olath senger neitar sevir dos! Usstan zhu'lect dosst olath xukuth jiv'undus lu'plithut d'byrren. Usstan ssinssrigg l'tejmook'cinkjuu d'p'leik! Ussta daemon!

Neskutečné. nepravdivé. to není možné. Eh velká písmneka mi utíkají :D. to je jedno tak vám to asi řeknu. Je to jedno lidi. Moc velké jedno.

Lidi...

Jsou tu nějací? :D kolik z vás je pouze člověk? Koliv z vás se cítí být člověkem? Chcete být člověkem? Říkám si, že každý má hodně myšlenek a rád by znal odpovědi. Ale je to dobré je znát?

Je otázka a ta aby byla úplná potřebuje i odpověď. je ale zvláštní že odpovědí je čím dál míň. Většina se ted ozve, že tomu tak není. Moderní doba přišla na mnoho odpovědí. Však tím pádem ale přišli nové otázky. Přišlo jich více. Postupně se je ale odzvídáme a zjišťujeme, že no jsou špatné zprávy. Vše je špatné. i naše existence je chybná. Člověk není pán světa ani zvěrstva a kdo ví ještě čeho (velboudi jsou nejlepš matikaři ty maj v hlavě rovnou kalkulačku, ti co nepochopí je to ze zeměplochy :D) vlastně pánem světa je sám svět.